-
Hlavní stránka
- Blog
- Methylene Blue – více než jen barvivo
Methylene Blue – více než jen barvivo
Methylene blue, česky metylenová modř, je chemická látka, která byla poprvé syntetizována už na konci 19. století a původně sloužila jako barvivo pro textilní průmysl. Avšak díky své výrazné modré barvě a schopnosti vázat se na různé materiály brzy našla uplatnění i v dalších oblastech. Dnes patří mezi známé sloučeniny, které se využívají především v laboratořích a technických oborech. V poslední době se methylene blue objevuje i v odborných debatách jako látka s potenciálem, která by mohla nabídnout zajímavé vlastnosti i pro další účely.
Historie a objevení methylene blue
Methylenová modř byla poprvé objevena německým chemikem Heinrichem Caro. Původně vznikla jako barvivo pro textilní průmysl a rychle si vysloužila patent díky svému sytě modrému odstínu a dovednosti barvit bavlnu. Její význam však brzy přesáhl původní účel a začala být zkoumána taktéž v dalších oblastech, zejména v lékařství a biologii. Později začala být velice užitečná také v laboratořích k barvení tkání a buněk, což umožňovalo lepší pozorování pod mikroskopem. Díky své schopnosti vázat se na složky buněk (například nukleové kyseliny) totiž poskytuje vysoký kontrast a zřetelně odlišuje rozličné části buněk a tkání. Následně se začala používat i v medicíně, zejména při léčbě malárie a jiných onemocnění.
Chemické vlastnosti a formy
Methylenová modř je syntetická organická sloučenina ze skupiny tzv. fenothiazinových barviv, která se vyznačuje intenzivní tmavě modrou barvou a velmi dobrou rozpustností ve vodě i v ethanolu. V čisté variantě má podobu tmavě modrého krystalického prášku. Roztoky jsou modré až nafialovělé. Zajímavé je, že její barva se může měnit – za jistých podmínek je modrá, ale když je vystavena redukčním podmínkám (např. přijde do kontaktu s určitými látkami v těle jako jsou enzymy a molekuly, které předávají elektrony) může být rovněž bezbarvá – tato forma se pak nazývá jako leucomethylenová modř.
Principy fungování
Proces fungování této látky je založený na jejích unikátních schopnostech. Dokáže totiž přijímat a předávat elektrony – tedy fungovat jakožto prostředník. Po podání do organismu methylenová modř (v modré, oxidované verzi) vstupuje do buněk, kde může přijímat elektrony od různých látek (třeba NADH nebo NADPH), a tím se mění na bezbarvou, redukovanou podobu. Tato redukovaná forma pak může elektrony zase předávat dál, například do mitochondrií. Díky tomu methylenová modř podporuje tvorbu energie v buňkách (ATP) a napomáhá snižovat vznik škodlivých volných radikálů, čímž se snižuje oxidační stres.
Další potenciální možnosti uplatnění
Methylene blue má velmi široké spektrum potenciálních využití. V medicíně se historicky uplatnila například při léčbě methemoglobinémie či jako diagnostický prostředek při chirurgických zákrocích. Dále se používá v biologii k barvení DNA a RNA nebo při sledování mitochondriálních funkcí. V ekologii se aplikuje při čištění vody. V posledních letech se opět zvyšuje zájem o její možné využití v neurologii a dalších oblastech výzkumu. V některých studiích byla testována jako možný prostředek pro zlepšení paměti a kognitivních funkcí, protože dokáže pronikat do mozku a ovlivňovat mitochondriální procesy v nervových buňkách. Dále byla zkoumána její antimikrobiální a dezinfekční schopnost.
Bezpečnost, potenciální rizika a nevhodné kombinace
Výsledky různých studií naznačují, že methylenová modř může ovlivňovat různé biochemické procesy v organismu, ale její praktické využití mimo schválené oblasti je zatím omezené a vyžaduje další ověření. Vzhledem k tomu, že methylenová modř může mít v některých případech nežádoucí účinky a její kombinace s jistými léky či látkami může být riziková - např. antidepresiva ze skupiny SSRI, SNRI a inhibitory MAO či léky, které zvyšují hladinu serotoninu (včetně tryptofanu a některých bylinných přípravků) je vždy na místě opatrnost. Pokud by někdo zvažoval její užití, měl by se nejprve poradit s lékařem a řídit se jeho doporučením. Tento článek slouží pouze k informativním účelům a nenahrazuje odbornou zdravotní péči.
Z naší nabídky na DoplňVitamin.cz doporučujeme:
Autor článku: Bc. Michaela Fulínová
Zdroj:
Neuroprotective Actions of Methylene Blue and Its Derivatives - PMC [online]. [cit. 02. 07. 2025]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3485214/
Kyselina hyaluronová – rozdíl mezi vysokomolekulární a nízkomolekulární
Kyselina hyaluronová právoplatně zaujímá přední místo mezi pečujícími složkami, které se přidávají do hydratačních krémů a jiných přípravků na pleť. Tato jedinečná kyselina hyaluronová má totiž mimořádnou schopnost vázat na sebe velké množství vody a pronikat do pokožky, v níž vlhkost uzamyká a chrání ji tak před vysušením. Velice ale záleží na typu kyseliny hyaluronové. Přečtěte si o tom, v čem se od sebe liší vysoko- a nízkomolekulární kyselina hyaluronová a zjistěte, jak je používat.
Problémy s trávením? Jak jim předcházet a jaké doplňky vybrat?
Obtíže spojené s trávením si v životě minimálně jednou zažije každý. Jedná se o poměrně nepříjemnou záležitost, která může mít vícero průvodních příznaků. Pokud se jedná o krátkodobou záležitost, často postačí malá úprava jídelníčku a problém je vyřešen. V případě, že se ovšem situace opakuje častěji či máte citlivější zažívací ústrojí, je potřeba se tomu věnovat důkladněji a spolu s úpravou životního stylu, si můžete pořídit určité pomocníky, které řešení vašich obtíží napomohou urychlit.
Acerola- třešinka na dortu vašeho pevného zdraví
O plodech jihoamerického keře acerola známého také jako malpígie lysá či barbadoská třešeň je všeobecně známo, že patří k nejbohatším zdrojům vitaminu C. Nabízí se ale otázka, zda ve výživových doplňcích hledat přírodní vitamin C extrahovaný z aceroly, nebo se spokojit se syntetickým a jestli tělo vůbec pozná rozdíl.
