Vápník, hořčík a zinek – tři důležité minerály pro naše tělo, které jsou nutné pro správné fungování našeho organismu, a proto ani jeden z nich nesmí být opomíjen. Každý z nich plní svoje funkce, ale společně především působí blahodárně na kosti, kůži, vlasy a nehty. S těmito minerály se můžeme setkat v doplňcích stravy buď samostatně nebo i často přímo s jejich vzájemnou kombinací v jednom produktu. Udržovat správnou hladinu těchto tří prvků je nezbytné, avšak lze se setkat s faktory, kdy se vápník, hořčík a zinek mohou navzájem ovlivňovat.
PREBIOTIKA nejsou ničím jiným než potravou pro probiotika. Aby mohly bakterie ve střevě plnit svoji funkci, potřebují vhodnou potravu. A tou je pro ně rozpustná rostlinná vláknina, odborně nazývaná prebiotická. Na rozdíl od vlákniny nerozpustné má schopnost v trávicím traktu absorbovat vodu, čímž zvyšuje objem potravy ve střevech a navozuje pocit nasycení. Současně napomáhá trávení a pravidelnému vyměšování.
Hořčík neboli magnesium je důležitým minerálním prvkem, který hraje významnou roli v mnoha metabolických reakcích našeho těla. Je součástí několika desítek enzymů a jeho dostatečné množství zajišťuje mimo jiné třeba správné fungování svalů a našeho nervového systému. Existuje však více typů hořčíku, se kterými se můžeme setkat. Jejich rozdílnost může vyplývat například z míry jejich vstřebatelnosti, v době, kdy je doporučeno ho užívat, a ne každý hořčík je také vhodný jako doplněk stravy. Dnes se konkrétně zaměříme na magnesium di-citrát a jeho přednosti.
O sušeném masu neboli jerky slyšel v dnešní době téměř každý. Tato pochutina se stala součástí jídelníčku mnoha lidí jako rychlá svačinka, která je nejenom velmi chutná, ale i nutričně prospěšná. Sušené maso je však známé mnohem déle než posledních pár let, kdy zažívá velký rozmach. Už dávno ho indiáni sušili proto, aby vydrželo po delší dobu a měli ho pak kdykoliv po ruce jako výživnou potravinu na horší časy.Největší předností sušeného masa je rozhodně vysoký obsah bílkovin. Ty jsou jednou ze základních živin, důležitých pro fungování celého organismu a naše tělo se bez nich rozhodně neobejde. Bílkoviny jsou základní stavební jednotkou našich svalů, orgánů a tkání, jsou součástí enzymů, hormonů a zprostředkovávají transport látek. Ve srovnání s cukry a tuky nejvíce zasytí, snižují pocit hladu, zvyšují sílu a tvorbu svalové hmoty.
Zlaté mléko je pro mnoho lidí v Evropě ještě neznámé, ale v jiných končinách světa se využívá už pěknou řádku let. Již před pár tisíci lety se ve starověké Indii vědělo, jak tento nápoj, který se mezi místními nazývá haldi doodh, může přispět našemu zdraví popíjením před spaním nebo pokud nás trápí nějaké zdravotní obtíže. V Asii zejména v Indii je zlaté mléko populární do dnešního dne a spoustu lidí si ho tam dopřává téměř na denní bázi. Protože se v tradiční ájurvédě využívá přírodních ingrediencí, které jsou plné silných antioxidantů, vitaminů a minerálů je tento nápoj plný látek, co nám mohou prospět ve více směrech.
MCT olej je tuk plný zdravějšího typu nasycených mastných kyselin. V dnešní době se začíná více využívat, a to nejen díky velké popularitě kokosových olejů, ale i pro jeho přínosy pro naše zdraví. Pro někoho je pojem MCT olej doposud stále neznámý, pro jiného je již součástí každodenního života jako zdroj prospěšných tuků ve výživě, pro hubnutí i pro podporu sportovního výkonu. Spoustu lidí však odrazuje už i pouhý pojem nasycený tuk, který je spojován se špatným vlivem na náš organismus. Pod zkratkou MCT se skrývají tři anglická slovíčka – medium chain triglycerides, jenž odkazují na oleje se středně dlouhým řetězcem
Železo je jednou z důležitých minerálních látek, které patří mezi tzv. stopové prvky – tedy prvky, které náš organismus potřebuje v poměrně malém množství. To ale neznamená, že by bylo železo méně potřebné pro správnou funkci některých procesů v těle. Je nezbytné například pro náležitou funkci buněk, tvorbu červených krvinek a transport kyslíku po těle. Stejně jako ostatní esenciální minerály, které si tělo neumí samo vytvořit, je železo do organismu přijímáno spolu se stravou. Potraviny, které ho obsahují v největší míře, jsou zejména vnitřnosti a červené maso, ale nalezneme ho i v obilovinách a obilných klíčcích, luštěninách (sója, fazole, červená čočka), špenátu, sušeném ovoci (meruňky, rozinky) nebo semínkách.
Lidské tělo si vitamin C nedokáže samo vytvořit. A i když se jeho absolutní nedostatek tzv. skorbut neboli kurděje v dnešní době prakticky nevyskytuje, je důležité ho do organismu pravidelně a v dostatečné míře dodávat. Existuje spoustu způsobů, jak do sebe vitamin C dostat. Nejpřirozenější cesta je samozřejmě pestrá a vyvážená strava. Velké množství vitaminu C je obsaženo například v brokolici, kapustě, paprice, černém rybízu nebo šípcích. Za nejlepší a nejefektivnější formu perorálního doplnění vitaminu C do těla se proto v současnosti jeví lipozomy. Jedná se o speciálně upravené molekuly kyseliny askorbové (vitaminu C), které mají na svém povrchu lipofilní obal skládající se z miniaturních tukových kapének. Takto zapouzdřený a chráněný lipozom perfektně odolává agresivnímu žaludečnímu prostředí a dostává se nenarušený do tenkého střeva.
Kyselina hyaluronová je v dnešní době velmi populární a diskutovanou látkou, která si získala oblibu v kosmetickém průmyslu a je spojována se zdravou pokožkou, tkáněmi a hydratací. Je přirozenou součástí lidského organismu a tělo si tuto kyselinu samo vytváří. Tato schopnost ale s postupem věku klesá, a proto je dobré ji tělu začít dodávat jiným způsobem. Existuje však několik typů kyseliny hyaluronové a každá z nich dokáže svoje blahodárné efekty uplatnit jinde. Na tyto typy a na to, jak se vyznat v jednotlivých názvech se podíváme níže v článku. Kyselina hyaluronová je v největším množství zastoupena především v pojivových tkáních, pokožce a v očním sklivci. Kyselina hyaluronová dokáže na sebe navázat velké množství vody, a to až 1000 násobek své vlastní váhy a tím zajistit lepší hydrataci pokožky a spolu se svojí vysokou viskozitou (vazkostí) přispívá k lepší funkci našich kloubů
O plodech jihoamerického keře acerola známého také jako malpígie lysá či barbadoská třešeň je všeobecně známo, že patří k nejbohatším zdrojům vitaminu C. Nabízí se ale otázka, zda ve výživových doplňcích hledat přírodní vitamin C extrahovaný z aceroly, nebo se spokojit se syntetickým a jestli tělo vůbec pozná rozdíl. V případě plodů aceroly, připomínajících naše třešně, se kromě zmíněného vitaminu C můžete těšit na tzv. fytonutrienty, tedy živiny rostlinného původu, z nichž mnohé vynikají především antioxidačními schopnostmi.
Kořen peruánské rostliny maca (Lepidium meyenii) není na poli zdraví prospěšných potravin žádným nováčkem. První zmínky o jeho využití totiž spadají do doby 3 800 let před naším letopočtem. A už tenkrát se používala na celou řadu zdravotních potíží a neduhů. Do povědomí Evropanů se maca dostala až v 16. století a od roku 1843 studují její vlivy na organismus vědci.
Třezalka tečkovaná je vytrvalá bylina, která má nespočet lidových názvů. Většina z nich je odvozena od jejího pozitivního vlivu na lidské tělo nebo podle drobných červených teček na listech. Podle toho se třezalce také někdy říká svatojánská bylina, čarovník, krevniček nebo bylina sv. Jana. Setkat se s ní můžeme i u nás, a to v nížinách, především na slunných stanovištích. Třezalka tečkovaná, latinsky Hypericum perforatum, je 30–60 cm vysoká bylina, která roste volně po celé Evropě. Zajímavá je podlouhlými listy, v nichž jsou po celé ploše proti světlu patrné červené až tmavé tečky.
Vlasy jsou důležitou součástí našeho vzhledu. Není proto divu, že tolik dbáme o jejich kvalitu. Někdy ale zvýšená péče v podobě drahých šamponů zkrátka nestačí. Vlasy jsou totiž odrazem psychického a zdravotního stavu, který ovlivňuje nutričně vyvážená strava. Jakmile se tedy vašim vlasům nedostává důležitých živin, vitamínů či minerálů a jste vystaveni dlouhodobému stresu, je pochopitelné, že vlasy ztratí svůj lesk, začnou vypadávat a budou se více lámat. Pomoci v tomto směru ale mohou vitaminy a doplňky stravy na vlasy s komplexním složením.
Chlorella a spirulina – dvě zelené superpotraviny, které toho mají hodně společného a zároveň rozdílného. Na první pohled jsou si sice možná podobné, ale svými efekty se spíše doplňují. To, co chybí jedné, druhá hravě nahradí. Díky tomu tvoří jedinečné kombo, které vám přinese vzpruhu do života. Jedná se o sladkovodní rostlinné organismy, kterým se daří v teplých a čistých vodách. Energii pro svůj růst tedy získávají ze slunečního záření, kterého potřebují velké množství. Proto i když jsou kvůli vysoké poptávce pěstovány uměle, nemusí ve výsledku obsahovat tak velkou dávku aktivních látek. Při výběru je tudíž dobré dbát na místo původu, které by se mělo co nejvíce přibližovat přirozené domovině chlorelly a spiruliny. Kvalitní chlorella pochází z Taiwanu a spirulina z tropických oblastí Asie či Afriky.
Spirulina je zdraví prospěšná sinice, která patří mezi zelené potraviny společně s mladým ječmenem a chlorellou. Tyto zelené potraviny jsou plné mikroživin a blahodárných látek. Spirulina ale na rozdíl od ostatních zelených potravin vyniká vysokým obsahem bílkovin a prospěšných esenciálních nenasycených kyselin Mnoho lidí si myslí, že spirulina je stejně jako chlorella řasa, ale není tomu tak. Jedná se o modrozelenou sinici, která se vyskytuje ve sladkých vodách tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky a Jižní Ameriky.
Chlorella patří mezi zelené potraviny, které se vyznačují vítaným přínosem pro lidský organismus. Její vliv je nezanedbatelný především pro vegany, vegetariány, osoby s oslabenou imunitou, jedince trpící chudokrevností a všechny lidi, kteří jsou věčně unavení a uvěznění v uspěchaném životním stylu. Chlorella totiž pro tělo dovede vytvořit zelenou a zdravější cestu. Chlorella je jednobuněčná sladkovodní řasa, která se vyznačuje vysokým obsahem zdraví prospěšných látek. Známo je hned několik druhů chlorell (například chlorella pyrenoidosa nebo chlorela vulgaris)
Kotvičník zemní, latinsky tribulus terrestris, je jednoletá rostlina původem z Číny a Japonska. Po staletí se jeho plody a kořen využívají v rámci ajurvédy k nastartování libida a podpoře mužských pohlavních funkcí. Dnes je kotvičník pokládán za poměrně rozšířenou bylinu, které se nejlépe daří na suchých a písčitých místech. Klimatické podmínky s obsahem aktivních látek v této žlutě kvetoucí rostlině úzce souvisí. Současný trh je aktuálně přesycen různými formami kotvičníku zemního a dle informací výrobců je každý ten jeho "nejlepší a nejsilnější na trhu".
MCT je olej, který získává stále více na popularitě. Slouží totiž jako zdravý zdroj prospěšných tuků a lze jím nahradit obyčejné rostlinné tuky běžně používané při vaření. MCT olej vás zároveň dokáže překvapit celou řadou blahodárných vlastností, díky kterým se vám bude lépe zdolávat fyzická námaha nebo hubnout. Pokud o MCT oleji slyšíte poprvé, možná vás překvapí, že se jedná o složené mastné kyseliny se středně dlouhými řetězci, které jsou přirozeně obsaženy například v kokosovém nebo palmovém oleji. Na rozdíl od nich je ale MCT olej plný jen těch mastných kyselin, které jsou pro tělo přínosné. Konkrétně jsou tvořeny řetězci, které mají mezi 6–12 uhlíky, takže v porovnání s mastnými kyselinami s dlouhým řetězcem se mnohem lépe vstřebávají, mohou být využity jako přímé zdroje energie a snadněji pronikají do buněčné membrány, čímž nevyžadují žádné speciální enzymy ke svému štěpení a nezatěžují tak tělo.
Garcinie kambodžská též tamarind malabarský je keř, který může dorůstat až do výšky 20 metrů. Roste v tropických vlhkých pralesích jihovýchodní Asie a kvete žlutě nebo červeně. Podle způsobu pěstování začíná plodit až po minimálně 10 letech. Vzhledem není samotný keř ničím zvláštní, pokud ale rostlina právě plodí, vaši pozornost si získají plody s rýhami, díky čemuž připomínají tykev. Oproti ní jsou ale o dost menší, velikost mají zhruba jako jablko. Nezralé plody jsou zelené a postupně se mění na žluté. K přímé konzumaci se využívá dřeň, která má sladkokyselou chuť. Případně se z plodů připravuje koření, které se nejčastěji využívá v indické kuchyni.
Selen patří mezi esenciální stopové prvky, na jejichž přítomnosti v těle závisí mnoho biochemických procesů. Ještě před nedávnem byl pokládán za toxický prvek. To se však v 60. letech minulého století změnilo, když bylo odhaleno, že jeho nedostatečný přísun dovede zvyšovat riziko některých chorob. V přírodě je selen všudypřítomný. Díky tomu se také vyskytuje jak v rostlinných, tak živočišných produktech. Bohužel je ale jeho přítomnost poměrně nerovnoměrná, takže je důležité skladbu jídelníčku pravidelně obměňovat, aby přísun selenu byl pokryt z více zdrojů. Konkrétně se nachází například ve vejcích, obilovinách, vnitřnostech, masu, houbách a ořeších. Doporučená denní dávka selenu se pohybuje průměrně okolo 60 mikrogramů.